Hlavním zdrojem šíření této choroby jsou infikovaná semena. Kromě toho patogen přežívá i v půdě na napadených posklizňových zbytcích. V průběhu vegetace se mezi rostlinami rozšiřuje pomocí větru a deště konidiemi, které vznikají na napadených listech. Vedle mrkve může napadat i fenykl, ale ne již petržel nebo pastinák. Příznaky na listech se ve větším rozsahu objevují až ve druhé polovině vegetace. Na nejstarších listech vznikají jeden až dva milimetry veliké žlutohnědé skvrny se světlejším lemem. Skvrny se postupně zvětšují, splývají a tmavnou. V pozdějších fázích jsou všechny listy, s výjimkou nejmladších („srdéčkových“) zcela suché a odumřelé. Silná redukce listů má za následek nejen podstatné snížení výnosů kořenů, ale i znemožnění sklizně (především mechanizované), protože není za co kořeny vytáhnout ze země. Choroba se většinou vyskytuje ohniskově, při silnějším výskytu však i celoplošně. Intenzitu napadení podporuje vlhčí počasí, teploty nad 25 °C a husté porosty. Stejný původce může způsobovat i padání klíčních rostlin nebo i poměrně málo běžnou černou strupovitost kořenů. V semenných porostech je pak především příčinou úhynu kořenů v době tvorby květenství.
Suchá skvrnitost listů mrkve (Alternaria dauci)
