Roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách ana rolích mezi obilím, kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více a více je vytlačovaný přehnaným umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Najdeme ho ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu a vlhkém jaru. Na rozdíl od heřmánku římského (rmenec sličný), má květní lůžko duté, vůni kořenitou a příjemnou.
Od května do zíří sbíráme květy za slunečného dne. Nikoho nepřekvapím tvrzením že heřmánek je všelékem, zvláště pro malé děti.
V každé rodině by měl být dítěti podáván heřmánkový čaj především při křečích a bolestech v bříšku. Pomáhá při nadýmání, průjmu, vyrážkách, bolestech žaludku, při poruchách menstruace, vynechání měsíčků a různých jiných bolestech břicha, při nespavosti, horečce, bolesti ran a zubů, při zánětu nadvarlat.
Heřmánek napomáhá pocení, mírní křeče a uspokojuje, kromě toho působí protizánětlivě a dezinfikuje - především sliznici.
Zevně se heřmánek používá na obklady a oplachy, při zanícených očích při zánětu spojivek, při svrbění a mokvavých kožních vyrážkách, na kloktání při bolesti zubů a na umývýní ran. Jsme.li rozmrzelí měli bychom vždy vypít šálek heřmánkového čaje.
Tišivě působí koupele i umývání, neboť heřmánek má dobrý vliv na celý nervový systém. Při těžkých chorobách a stavech vyčerpanosti se budete velmi rychle cítit zdravými a vnitřně uklidněnými.
Také při pěstování krásy by se nemělo zapomínat na heřmánek. Když si jednou týdně umyváte tvář heřmánkovým nálevem, pak uvidíte jak vám kůže pokvete a tvář dostane zdravou barvu. Heřmánkový nálev by měl být používán i při umývání vlasů., zvláště máte-li je světlé. Takovým mytím se stanou vlasy vzdušnými a získají pěkný lesk.
Heřmánek ulehčuje stolici, přičemž nemá projímavé účinky. Proto je vhodný na léčení zlaté žíly (hemoroidů), zevně ji zase můžete léčit heřmánkovou mastí. Mast je vhodná i při léčení ran. Rychle se zlepší i rýma a katar cedlejších dutin, budeme-li vdechovat heřmánkové páry. Přirozeně, že po takové proceduře musíme setrvat v teplé místnosti.
Heřmánkový olej se používal už ve starověku při neuralgiích a loupání v končetinách. Staří Egypťané považovali heřmánek za květinu Boha slunce a to pro jeho silné působení proti horečce a teplotě.
Švýcarský kněz, bylinkář a přírodní lékař Kunzle vypráví o jedné selce, kterou sice nazývali "heřmánková čarodejnice", ale lidé ji často vyhledávali. Pěti nedoslýchavým navrátila sluch tak, že v heřmánkovém oleji pražila mořskou cibuli a potom častěji kapala do uší teplý olej.
Při bolestech očí uvařila heřmánek v mléce a z toho udělala teplý obklad na zavřené oči a ty se zakrátko vyléčily.
Dále referuje farář Kunzle. Jeden tkadlec mohl spát jen v sedě, měl pocit že se zadusí. Bylinářka ho prohlédla a řekla, že mu neodchází moč, což nemocný potvrdil. Hned musel vypít velkou láhev vína, v němž byl uvařený heřmánek a to pohár ráno a večer. Potom neuvěřitelně moc močil, nejprve byla moč kalná, pak stále čistější a po osmi dnech byl muž vyléčený.
- TREBEN, Maria. Léčebné úspěchy: dopisy a zprávy o léčebných výsledcích podle knihy Zdraví z boží lékárny. České Budějovice: Dona, 1991, 76 s., [4] s. obr. příloh. ISBN 80-900-0806-2.