Devětsil roste na březích řek a potoků, v příkopech a na okrajích lesů. Je podstatně větší než podběl, ale patří do téže čeledi hvězdnicovitých. Jeho listy jsou nepravidelně zoubkované a na spodní straně šedoplstnaté. Květy jsou špinavě bílé až bledě růžové, trubkovité a nahuštěné v horní části stonku do hroznu nebo laty. Ještě před rozkvětem vykopáváme kořen, kterého si v dobách moru velmi vážili.
Působí proti horečce. Oddenek napomáhá pocení a používá se při horečce, záduše, dně a epilepsii.
Během dne pijeme po doušcích jeden nebo dva šálky čaje vyluhovaného z kořene.
Velké čerstvé listy se používají na obklady při vykloubeninách, výronech v kloubech, i při všech druzích snětí, zhoubných nádorech, pálivých ranách a při odřeninách na nohou.
- TREBEN, Maria. Léčebné úspěchy: dopisy a zprávy o léčebných výsledcích podle knihy Zdraví z boží lékárny. České Budějovice: Dona, 1991, 76 s., [4] s. obr. příloh. ISBN 80-900-0806-2.