Bylina roste jako nepříjemný plevel na trávnících, pro trpící lidi je však cennou léčivkou. Kvete v dubnu a v květnu na mezích, loukách a trávnících. Koberec ze žlutých květů nás každý rok na jaře obšťastňuje. Rostlina se vyhýbá mokrým loukám a jiným vlhkým plochám. Vyznačují ji dvě vynikající vlastnosti – léčí choroby žlučníku a jater.
Listy sbíráme před květem, kořeny na jaře a na podzim, stvoly a úbory květů po dobu květu. Celá rostlina je léčivá. Již sama jsem si zvykla na jaře předkládat salát z pampelišky nebo k večeři připravit salát smíchaný s brambory, doplněný vajíčky naměkko. Když jsem byla v Jugoslávii, tak hosté lázní, kromě jiných čerstvých salátů, denně dostávali mističku salátu z pampelišky. Lékařem tam byl známý specialista na játra. Na mou otázku odpověděl, že pampeliška má velmi dobrý vliv na játra. Dnes vím, že čerstvé stvoly květů, když jich denně sníme pět až šest v syrovém stavu, rychle pomáhají při chronickém zánětu jater (hepatitidě). Pomáhají i při cukrovce. Cukrovkáři by měli denně sníst až deset stvolů po celý čas, kdy pampeliška kvete. Nejprve se stvoly spolu s květy umyjí, až potom se květ odstraní a stvoly se pomalu žvýkají. Stvol květu má zpočátku hořkou chuť, je vzpřímený, křupavý a šťavnatý a má chuť jako list štěrbáku (endivie). Lidé stále nemocní, kteří cítí únavu a jsou ochablí, měli by absolvovat čtrnáctidenní kúru s čerstvými stvoly pampelišky. Budou překvapeni vynikajícím účinkem.
Pampeliška však pomáhá i při jiných chorobách. Odstraňuje svrbění kůže, lišeje a vyrážky, vylepšuje žaludeční šťávy a pročišťuje žaludek od všelijakých usazených látek. Čerstvé stvoly mohou bezbolestné rozpustit žlučníkové kameny, regulují činnost jater a žlučníku. Pampeliška obsahuje kromě minerálních solí i léčivé látky, které jsou důležité při léčení chorob látkové výměny (metabolismu). Pro své krev pročišťující účinky pomáhá i při dně a revmatismu. Jestliže se kúra s čerstvými stvoly dodrží čtyři týdny, ustoupí i otoky žláz. Pampeliška se s úspěchem užívá i při žloutence a chorobách sleziny.
Jedí-li se čerstvé kořeny pampelišky nebo se pije čaj z usušených, tak pročišťují krev, napomáhají trávení, podporují pocení a močení, působí povzbudivě. Jsou vynikajícím prostředkem proti husté krvi. Všechny knihy o léčivých rostlinách píší, že ženy používají nálev z kořene a stvolů pampelišky jako zkrášlující prostředek. Umývají si tvář a oči a věří, že se jim tvář zjasní. Pampeliška patří k rostlinám, které ani v zimě neodpočívají a rostou i ve studeném období.
Každým rokem si na jaře dělám z květů pampelišky sirup, neboť má vynikající chuť a přitom je i prospěšný zdraví. Vánoční perník si připravuji jen se sirupem z pampelišky. Moje matka jednou potkala ženu, která nesla plnou zástěru květů pampelišky. Když se jí ptala co s tím bude dělat, dozvěděla se recept na přípravu vynikajícího pampeliškového sirupu, který vám nyní píši, abyste si ho i vy mohli udělat. Do jednoho litru studené vody nasypeme dvě vrchovaté dvojhrstě květů a pomalu zahřejeme do varu. Necháme vzkypět, hrnec odstavíme a necháme stát přes noc. Druhý den šťávu scedíme přes síto, necháme odkapat a květy dobře rukou vymačkáme. Do šťávy přidáme jeden kilogram přírodního cukru, půlku citrónu nakrájeného na plátky (když je citrón ošetřený chemikálií, použijeme ho bez kůry). Více citrónu se nedává, bylo by to kyselé. Hrnec postavíme na plotnu a slabě ohříváme tak, aby se tekutina odpařovala bez vaření. Sirup se nechá jednou či dvakrát vychladnout a tak zjistíme správnou hustotu. Nesmí být hodně hustý, protože by po delším skladování krystalizoval. Nesmí být ale ani řídký, po krátkém čase by začal kvasit. Musí to být správný, hustě se táhnoucí sirup, který výborně chutná, když jím ráno potřeme rohlík nebo chléb s máslem.
Jednou u nás pracoval truhlář, kterému jsem k večeři připravila chlebíčky. Rodina však s chutí pojídala máslové chlebíčky s čerstvým, právě uvařeným sirupem z pampelišky. I náš truhlář na ně dostal chuť. Byl včelař a nevěřil, že jsem si „med“ sama připravila. Byl nadšený a povídal, že sirup se dá těžko rozeznat od pravého medu. Musíme ještě poznamenat, že lidé s nemocnými ledvinami nesnášejí kyseliny, které obsahuje pravý med, proto je pro ně sirup z pampelišky přijatelnější.
Tato cenná, léčivá rostlina má v lidovém léčitelství významné místo. Žel, že většina lidí ji neuznává a považuje ji za dotěrný plevel. V procesí na Božím těle jsem si všimla, že mladík, který nesl prapor, má tvář znetvořenou od akné (uhry na tváři). Jeho matku jsem upozornila na krev pročišťující kopřivu a pampelišku. Matka ani jednu z nich neznala, ačkoliv bydlila v malém městečku. Když jsem jí rostliny ukázala, odpověděla mi uraženě, že přece nemůže svému synovi dávat takový plevel.
- TREBEN, Maria. Léčebné úspěchy: dopisy a zprávy o léčebných výsledcích podle knihy Zdraví z boží lékárny. České Budějovice: Dona, 1991, 76 s., [4] s. obr. příloh. ISBN 80-900-0806-2.