Škodlivý škůdci

Pochmurnatka mrkvová

Pochmurnatka mrkvová je malá "moucha" délky okolo 5mm. Má hnědou hlavu, žluté nohy a hruď a zadeček jsou černé. Její lary jsou ovšem velmi nápadné svojí délkou. A také tím, že žijí v mrkvi. A tím, že jsou poměrně křehké, jdou velmi snadno přetrhnout a zvládne to i malé dítě
Má dvě pokolení do roka a přezimuje jako kukla v půdě cca 10cm hluboko.
Samice kladou vajíčka do půdy zejména v blízkosti mrkvovitých rostlin, jako jsou mrkev, karotka, celer, petržel, pastiňák - to, aby vylíbhlé larvy nemusely cestovat po vylíhnutí přes celou zahradu za potravou.
Larvy pochmurnatky potom vyhlodávají těsně pod pokožkou kořenu mrkve nepravidelné chodbičky, do žluta zabarvené, které jsou na první pohled dobře vidět. Bohužel u rostlin, které se právě pro kořen pěstují je toto napadení znehodnocující.

Merule mrkvová

Dospělý hmyz je světle zelený s výrazně červenýma očima a průsvitnými křídly, přibližně velký jako mšice (asi 3 mm), avšak je skákavý. Vlivem sání larev i dospělého hmyzu se listy mrkve zkadeřují a stáčejí do klubka, avšak zůstávají zelené (vypadají jako u kadeřavé petržele), nebo jen slabě červenají. K uvedeným intenzivním deformacím listů dochází z důvodu vylučování toxických slin hmyzu do pletiv rostlin. Napadené rostliny zaostávají v růstu a vytvářejí jen podřadné kořeny, silné jen maximálně jako tužka. Za velmi škodlivý se považuje výskyt více než 50 dospělých merulí na 1 metru řádku mrkve.

Merule mrkvová přezimuje na větvích jehličnatých, ale i některých listnatých stromů, odkud na porosty mrkve přelétává zhruba v době květu lípy velkolisté. Bílá, později žlutavá vajíčka kladou od poloviny května do poloviny července do vpichů na listech. Vylíhlé larvy sedí pevně na spodní straně listů. Dospělý hmyz saje na rostlinách mrkve až do podzimu. Během roku má merule mrkvová pouze jednu generaci. Výskyt tohoto škůdce podporuje suché a teplé počasí.

Mšice

Mšice jsou velmi drobný (0,2-1cm dlouhý) hmyz měkkého těla, patřící do řádu Homoptera. Obvykle tvoří shluky velkého množství jedinců na listech a lodyhách rostliny. Vyskytují se okřídlené i neokřídlené formy mšic, což závisí na druhu, nebo stadiu jeho vývoje. Většinou mají mšice hruškovitý tvar, jejich tělo je vzadu širší než vpředu a většina druhů ma na konci zadečku pár trubicovitých orgánů.
Některé mšice jsou pokryty popraškem, nebo chomáčkem voskovité látky, kterou vylučují jejich kožní žlázy. Mšice mají často složitý životní cyklus. V typickém případě se z vajíček, která přezimovala vylíhnou bezkřídlé samičky, kterým se říká "zakladatelky". Tyto mšice bez páření rodí živá mládata, obvykle rovněž bezkřídlá a rozmnožující se dále stejným způsobem. Tak může vzniknout několik generací za sebou. Později se objevují okřídlení jedinci, kteří odlétají na jiný druh hostitelské rostliny, kde dále vytvářejí nové jedince. Na podzim se vracejí na původní hostitelskou rostlinu a dávají vzniknout samečkům a samičkám. Po páření kladou samičky vajíčka na lodyhy rostlin a tato vajíčka přezimují. Dospělci v zimě hynou.
Mšice se žíví pouze rostlinnými štávami, které sají chobotem vbodnutým do rostliny. Silné napadení mšicemi poškozuje růst rostlin a vyvolává vznik deformací. Mšice také mohou také přenášet různé choroby rostlin. Z konce zadečku vylučují sladkou lepkavou tekutinu, zvanou medovice, která se hromadí na lodyhách a listech rostlin. medovicí se žíví mouchy, včely a mravenci.V mírném pásmu celého světa se vyskytuje asi 2000 druhů mšic. V tropech jsou mšice vzácné. Některé mají lysé tělo, některé jsou chlupaté. Nějčastěji jsou zelené barvy, dále černé, hnědé, bílé, červené či oranžové. Existují i dvoubarevné mšice.